Zdraví a nemoci koní
Nemocného koně lze hned na první pohled odlišit od koně zdravého. I přesto, že projevy mohou být různé, hlavní známkou nemoci je neobvyklé chování koně. Projevuje se nervozita, plachost, otupělost, křeče apod. Další změnou může být nechutenství, průjem, hrbení, lehání a vstávání, válení se, teplota a kašel. Může být snížená i výkonnost koně. Na povrchu těla mohou být opuchliny, rány, vředy, ztráta srsti,... Jindy je srst bez lesku, suchá a zježená. Zjistíme-li u koně některé z uvedených příznaků, je třeba neprodleně se pokusit o stanovení předběžné diagnózy a přivolat veterináře.
Naopak zdraví kůň má lesklou a přiléhavou srst, jasné oči bez zákalu a tělní dutiny a otvory nemají výtoky. Kůň má chuť k jídlu a pití, normálně močí a kálí. Také jeho tep a teplota jsou normální.
Teplotu měříme teploměrem v konečníku 3 - 5 min. Teploměr potřený vazelinou vsuneme krouživými pohyby mírným tlakem do konečníku. Naměřenou teplotu zapíšeme a nahlásíme veterináři.
Při zjišťování dechu pozorujeme zvedání a klesání krajiny břišní a počítáme počet dechů / 1 min. Zvíře musí být v klidu, nejlépe ležící.
Tep zjišťujeme přiložením ruky na tepnu na těle zvířete. Počítáme ozvy srdce / 1 min.
TRIAS KONÍ
Rektální teplota
Hříbata 1 - 14 dnů stará
38,8 - 39,8°C
Hříbata 1 - 4 roky
37,5 - 38,5°C
Dospělí koně
37,5 - 38,0°C
Počet dechů v klidu
Hříbata 1 - 14 dnů
18 - 26
Hříbata 1 - 4 roky
14 - 18
Dospělí koně
8 - 16
Počet tepů v klidu
Hříbata 1 - 2 dny
100 - 120
Hříbata 14 dnů
80 - 90
Hříbata 3 - 6 měsíců
64 - 76
Hříbata 6 - 12 měsíců
48 - 72
Hříbata 1 - 2 roky
40 - 56
Dospělí koně
28 - 40
Také výkaly koně nám mohou leckdy napovědět o zdravotním stavu koně. Trus by měl být dobře utvářený, lehce vlhký a neměl by mít pronikavý zápach. Zjistíme-li např. přítomnost slizu v trusu, signalizuje to zažívací potíže. Silně páchnoucí žluté výkaly zase upozorňují na možné onemocnění jater nebo přítomnost parazitů.
Koňská moč je slámově žlutá. Je-li hustá nebo tmavě zbarvená, jde pravděpodobně o onemocnění ledvin a krvavá nám signalizuje zánět ledvin. Nadměrné močení je příznakem cukrovky a spouštění po kapkách oznamuje zánět močového měchýře.
Nemocí je celá řada a je pouze na odborníkovi, aby určil diagnózu a postup léčení. V žádném případě však není na škodu, můžete-li si sami předběžně určit o jaké onemocnění by se mohlo jednat.
Jak už bylo řečeno nemocí je spousta, tak alespoň stručně některé z nich.
Nemoci dělíme na NEINFEKČNÍ, INFEKČNÍ, které dále mohou být virového či bakteriálního původu a PARAZITÁRNÍ. Nejčastěji se však ale asi setkáte s "onemocněním" chirurgického charakteru. To jsou řezné a bodné rány, oděrky, apod. A tak byste měli vědět, jak při takovýchto poraněních poskytnout PRVNÍ POMOC.
FIXACE KONÍ
Při ošetřování poranění, poskytování první pomoci či aplikaci léčiv je nutné zvíře fixovat. Tato fixace musí být samozřejmě přiměřená danému úkonu.
Proto ji můžeme provádět různými způsoby:
pouze ohlávkou, udidlem, klapkami na oči
nosním skřipcem tzv. fajfkou - je to smyčka utahující horní pysk, nepoužívat déle než 15 min.
zvednutím přední nohy
fixací zadní končetiny - pomocí lonže, kterou provlečeme mezi předními a uvážeme za krk
PODÁVÁNÍ LÉKŮ
Při onemocnění zvířete veterinář určí jak a jaké léky budou při léčbě použity. Jelikož léčiv je celá řada tak i jejich aplikace může být prováděna různými způsoby. Veškerou vnitřní aplikaci (s výjimkou těch, které lze podávat v pitné vodě či krmivu) smí provádět pouze veterinář.
Aplikace tedy může být:
Vnější
to jsou zásypy, masti, roztoky
Nanášíme je:
vatou
kartáčkem
špachtlí
můžou být i ve formě rozprašovačů
Vnitřní
Orálně
prášky, pilulky, tablety, lektvary, roztoky
hromadná aplikace v pitné vodě, v krmení (je možné i pomocí nosojícní sondy přímo do žaludku)
Rektálně
tekutá léčiva, čípky
léčiva jdou přímo do krevního oběhu, jsou vynechána játra
Uterinní
do dělohy
masti, čípky, tablety, roztoky
Inhalace
do plic
Injekčně
Subkutanní (podkožní) - tuberkulinace
Intramuskulární (vnitrosvalová) - antibiotika
Intravenózní (vnitrožilní) - přímo do krevního oběhu. Provádí se do krční žíly.
Při podávání léků se vždy řídíme pokyny veterináře.
Zdraví a nemoci koní
Nemocného koně lze hned na první pohled odlišit od koně zdravého. I přesto, že projevy mohou být různé, hlavní známkou nemoci je neobvyklé chování koně. Projevuje se nervozita, plachost, otupělost, křeče apod. Další změnou může být nechutenství, průjem, hrbení, lehání a vstávání, válení se, teplota a kašel. Může být snížená i výkonnost koně. Na povrchu těla mohou být opuchliny, rány, vředy, ztráta srsti,... Jindy je srst bez lesku, suchá a zježená. Zjistíme-li u koně některé z uvedených příznaků, je třeba neprodleně se pokusit o stanovení předběžné diagnózy a přivolat veterináře.
Naopak zdraví kůň má lesklou a přiléhavou srst, jasné oči bez zákalu a tělní dutiny a otvory nemají výtoky. Kůň má chuť k jídlu a pití, normálně močí a kálí. Také jeho tep a teplota jsou normální.
Teplotu měříme teploměrem v konečníku 3 - 5 min. Teploměr potřený vazelinou vsuneme krouživými pohyby mírným tlakem do konečníku. Naměřenou teplotu zapíšeme a nahlásíme veterináři.
Při zjišťování dechu pozorujeme zvedání a klesání krajiny břišní a počítáme počet dechů / 1 min. Zvíře musí být v klidu, nejlépe ležící.
Tep zjišťujeme přiložením ruky na tepnu na těle zvířete. Počítáme ozvy srdce / 1 min.
|
||||||||||||||||||
|
Také výkaly koně nám mohou leckdy napovědět o zdravotním stavu koně. Trus by měl být dobře utvářený, lehce vlhký a neměl by mít pronikavý zápach. Zjistíme-li např. přítomnost slizu v trusu, signalizuje to zažívací potíže. Silně páchnoucí žluté výkaly zase upozorňují na možné onemocnění jater nebo přítomnost parazitů.
Koňská moč je slámově žlutá. Je-li hustá nebo tmavě zbarvená, jde pravděpodobně o onemocnění ledvin a krvavá nám signalizuje zánět ledvin. Nadměrné močení je příznakem cukrovky a spouštění po kapkách oznamuje zánět močového měchýře.
Nemocí je celá řada a je pouze na odborníkovi, aby určil diagnózu a postup léčení. V žádném případě však není na škodu, můžete-li si sami předběžně určit o jaké onemocnění by se mohlo jednat.
Jak už bylo řečeno nemocí je spousta, tak alespoň stručně některé z nich.
Nemoci dělíme na NEINFEKČNÍ, INFEKČNÍ, které dále mohou být virového či bakteriálního původu a PARAZITÁRNÍ. Nejčastěji se však ale asi setkáte s "onemocněním" chirurgického charakteru. To jsou řezné a bodné rány, oděrky, apod. A tak byste měli vědět, jak při takovýchto poraněních poskytnout PRVNÍ POMOC.
FIXACE KONÍ
Při ošetřování poranění, poskytování první pomoci či aplikaci léčiv je nutné zvíře fixovat. Tato fixace musí být samozřejmě přiměřená danému úkonu.
Proto ji můžeme provádět různými způsoby:
PODÁVÁNÍ LÉKŮ
Při onemocnění zvířete veterinář určí jak a jaké léky budou při léčbě použity. Jelikož léčiv je celá řada tak i jejich aplikace může být prováděna různými způsoby. Veškerou vnitřní aplikaci (s výjimkou těch, které lze podávat v pitné vodě či krmivu) smí provádět pouze veterinář.
Aplikace tedy může být:
Vnější
Aplikace tedy může být:
Vnější
Nanášíme je:
Vnitřní
Orálně
Rektálně
Uterinní
Inhalace
Injekčně
Při podávání léků se vždy řídíme pokyny veterináře.